Útěk do divočiny 9 - “Ve stínu Medvědího vrchu”
17.4. - 18.4.2019
Osedlám si vítr místo koně,
pobídnu ho ostruhama hvězd,
vyhoupnu se vzhůru nad jabloně,
do cesty se ptákům budu plést.
Jupi jou jupi jou......
Láska na první pohled vás zasáhne kdykoliv a kdekoliv. Na nic se neptá a zamíří přesně na komoru. Nad Drakovem jsem jednou dostal tuhle pecku i já. Beze slova jsem slezl z kola a hleděl vstříc její tajemné kráse. Stála tam sama na hřebeni, vystavena rozmarům jesenické přírody, stála však hrdě a čekala. Čekala, až přijde čas. Ve středu tahle chvíle nastala. Patnáct dobrodruhů
v různém stádiu vývoje se rozhodlo poměřit své fyzické síly se silou vlastního ducha. Čekal je výstup podél údolí Bílého Potoka Solnou cestou přímo vzhůru do stínu Medvědího vrchu. Staré pořekadlo praví: "Štěstí přeje připraveným". Myslím, že v tom případě jsme museli být připraveni dokonale. Její obrysy jsme totiž zahlédli až s posledními zbytky paprsků právě zapadajícího slunce. Rachot padajícího kamení ze srdcí nováčků pak jen umocnil radost z jejího nalezení. Heřmanovická chata v nadmořské výšce
1125 m n. m. nabídla přesně to, o čem jsem celá ta léta snil. Úžasný pohled do údolí, závětří a místo k bezpečnému rozdělání ohně.
Nic víc totiž člověk ve skutečnosti nepotřebuje. Všechno ostatní jsme nechali dole. Místa odtržená od civilizace nás učí, že život je v podstatě strašně jednoduchý. Nikde jinde si totiž nevážíme tak běžných věcí, jako je voda, jídlo, kamarádi, teplo ohně a východ slunce. Dělíme se o dobroty, které jsme statečně vynesli, povídáme si u ohně a žijeme. Teď a tady. Duch Matky přírody nás zase jednou dostihl.
Po chladné noci se balíme a zvažujeme varianty sestupu. Nakonec nás zláká samotný Medvědí vrch, v jehož stínu jsme přečkali bivak. Vrchol je ze všech stran obklopen sněhovými poli, jejichž zdolávání dává naší výpravě punc divokosti
s "nepatrným" náznakem nebezpečí. Pohledem na Praděd se loučíme s hřebenem a sestupujeme cestou necestou do Vrbna pod Pradědem. Co se asi odehrává v hlavách těch, kteří ulehají na karimatky a čekají (nahříváni poledním sluncem) na autobus? Můžete se jich příště zeptat. Stačí se nebát a jít s námi.
